Není nad to, když má člověk dost peněz. Jistě, ani peníze nejsou všechno, ale přesto je vždy určitě lepší, když někdo dostatek peněz má, než když tře onu pověstnou bídu s nouzí. Ten, kdo má finančních prostředků dost, si přece může pořídit vše, na co si jenom dokáže vzpomenout, a pak mu nemusí nic scházet.
Ovšem finančně nezajištění lidé takové štěstí nemají. Ti si kdeco pořídit nemohou, protože nemají na zaplacení a zadarmo jim nikdo nic nedá. A když tedy i tito chtějí aspoň ty nejdůležitější věci mít, je nezbytné ještě někde nějaké peníze sehnat. Což se ale lehce řekne, ovšem těžko udělá.
A jak se peníze shánějí? Nejlépe samozřejmě tak, že si člověk někde jejich dostatek vydělá. Což je logicky nejsprávnější cesta, protože to, co člověk dostane jako svůj příjem, je jeho, s tím může nakládat naprosto svobodně.
Jenže ono se někdy přivydělat nedá. A když se tedy peníze nedají sehnat takto, zbývá vlastně už jenom možnost si je půjčit. Což už tak ideální není, protože půjčené peníze má každý k dispozici jenom dočasně a pak je zase musí splatit. Navrch i s úroky či poplatky, což půjčky komplikuje.
A komplikací je vlastně i to, že ne každému z nás půjčí ten, na koho se rozhodneme obrátit. Banka nás sice v případě, že si přijdeme požádat o půjčku, uvítá, ale určitě bude chtít ledacos doložit, zevrubně každého prověří a pak třeba odmítne pomoci s tím, že nejsme my žadatelé bonitní.
A pak už nám zbývá třeba i jenom hypotéka po insolvenci, která je sázkou na jistotu pro leckoho. Klidně i pro ty, kdo mají nízký příjem a záznam v registrech dlužníků. Protože tady se za splácení ručí zástavou nemovitosti. A kdo může záruku v podobě nějaké své nemovitosti nabídnout, ten je dost důvěryhodný i tehdy, když mu v bankách nevěří.
A proto si mnozí z nás právě takovou nebankovní hypotéku berou. A nelitují.