Máme se prý tak dobře, jako snad ještě nikdy. Protože se naší ekonomice mimořádně daří, tato roste a díky tomu je tak lépe každému z nás.
Podle výrazně roste náš hrubý domácí produkt. Díky tomu klesá nezaměstnanost a rostou příjmy lidí, díky tomu stoupá naše životní úroveň. A to je přece dobrá zpráva, že?
Jenže čemu vděčíme za to, že se máme tak skvěle?
Do jisté míry za to může zahraniční obchod. Lidé v zahraničí, zejména v sousedních eurounijních zemích, se mají lépe a lépe a tudíž více nakupují i zboží původem od nás, čímž nám dávají slušně vydělat. A protože si toho našeho žádají více a více, je potřeba více vyrábět a naši lidé tak snáze nalézají práci a mohou si vydobýt lepší pracovní podmínky. Výměnou za větší produktivitu, pochopitelně.
Ovšem dobře se nemáme jenom díky zahraničním odběratelům. Roste i spotřeba našich domácností, spotřebitelé jsou optimističtí a nebojí se utrácet a to naši ekonomiku také oživuje. A prý tomu tak bude i nadále.
Můžeme prý na sebe být pyšní, protože naše ekonomika roste dokonce rychleji než ekonomika eurozóny, respektive Evropské unie. Jsme tedy učiněnými evropskými premianty.
Máme se čím dál tím lépe a v nadcházejících letech se prý dokonce přiblížíme v životní úrovni vyspělým západoevropským zemím.
Tolik optimismu už naše země dlouho nezažila. Užíváme si ho vlastně teprve od doby vládnutí předchozí sociálně-demokratické vlády. Která tento zázrak spustila. Tím, že učinila naprosto triviální krok. Nechala natisknout strašnou hromadu ničím nekrytých peněz, jež začala vzápětí populisticky rozhazovat na všechny strany. Bylo jich tolik, že už o ně leckdo i přestává stát a cpe je do lecčeho, jen aby se jich aspoň relativně rozumně zbavil. A „Evropa“ učinila obdobně.
Vyrábíme tak víc a víc, aby se ty peníze nějak udaly. A protože jich je moc, vyvolávají přímo nezdravou „zdravou inflaci“. Jež jednoduše požírá jejich reálnou hodnotu.
Peněz tak možná dostáváme víc a víc, jenže už dnes dochází po euforii opět k normalizaci. K naprosto logickému zdražování. Takže se máme a čím dál více i budeme mít hůř a hůř. Inflace požírá úspory, dělá z našich stejně jako eurounijních peněz čím dál bezcennější papírky.
Z čehož existují jenom dvě cesty ven. Buď se to zadrhne a všichni zapláčeme, nebo naši „dobrodušní“ politici a bankéři natisknou a rozdají další peníze, které vyvolají další euforii, další inflaci a další znehodnocení oněch papírků, jimž se dnes říká peníze. A jež možná díky podobným „ekonomickým zázrakům“ jednou budou jenom neprakticky tvrdým potištěným toaletním papírem.